+420 724 373 701
Switch to english version EN

,,Milujte se,“ rada nad zlato

Ať už se vydáte jakýmkoli směrem osobního rozvoje či sebeléčení, vždy se dříve nebo později setkáte s radou, ať sami sebe více milujete. Zní to tak jednoduše, když Vám nějaký odborník na lidskou duši poradí např. tato slova: ,,Meditujte, odpočívejte…jo a ještě dodatek, milujte sami sebe.“ ,,Kéž by to šlo lusknutím prstu,“ říkáte si nejspíš…

Tato rada však nabývá na stále větší popularitě, a to především mezi ženami. Jakmile žena řeší jakékoli problémy s muži, dostane se jí rady od všech ostatních uvědomělých kamáradek: ,,Víš, to vše se ti děje proto, že sama sebe nemiluješ. Je to vlastně tvoje vina. Můžeš si za to sama, že se nemiluješ, tak se miluj víc.“ To, že je možná i varianta, že se nemiluje muž, o tom už se moc nemluví. Nebo si představte situaci, jak dva muži sedí u piva a stěžují si na to, že nejsou dobří v sebelásce.

V žádném případě nehci sebelásku nijak znevažovat. Je to důležitý faktor pro zlepšení kvality našeho života, je to nástroj jak změnit často i zdánlivě nemožné, podmínka k zažití překrásných stavů naší duše, jen bychom se nad ní měli možná více zamyslet, než o ní budeme posílat moudra do světa…

Odvaha a trpělivost

Podle mého názoru cestu k sebelásce ničí nejvíce náš přístup k ní. Sebeláska nefunguje nijak jinak než láska k druhé osobě, pokud na ni budeme tlačit, budeme se od ní vzdalovat. To je zákon, který už poznal snad každý z nás. Stejně jako nemůžeme nikomu jinému nakázat, aby nás miloval, nemůžeme to nakázat ani sami sobě. Přílišné zabývání se tématem sebelásky na terapiích, každovečerní afirmace na toto téma a další techniky mohou opravdu způsobit velký nátlak a místo, abychom se posouvali vpřed, se můžeme od lásky k sobě ještě více vzdalovat. Co tedy funguje? No, odpovězte si sami. Co vám fungovalo, když jste se do někoho zamilovali? Nejspíš to, že jste jej pomalu bez nátlaku poznávali, že jste poznali i jeho/její odvrácenou tvář a zjistili, že i tu máte rádi? A tak to přesně chodí i v případě sebelásky. Jediné, co musíte udělat, je dát si čas na to sami sebe co nejlépe poznat a to včetně svých odvrácených stránek osobnosti. Nesnažit si je změnit, nekritizovat se za ně, nechtít je za každou cenu co nejrychleji vyčistit, prostě je přijmout a nechat být. A to vyžaduje odvahu, trpělivost a především upřímnost k sobě samým.

Dále je nutné si uvědomit, že ne vše, co se nám v životě dějě, je způsobeno naší vinou. Některé duše prostě život v materiální společnosti založené na egu nenaplňuje, a tak si naloží víc s cílem se probrat, vše pochopit a žít život jinak a lépe. Jde tedy o evoluční proces, nemůžeme jím projít všichni naráz. Někdo vždy půjde první. A jít mezi prvními není jednoduché, jde  často o nevyšlapanou cestu o samotě. O cestu, z které nás budou ti, jež neměli odvahu se na ni ještě vydat, neustále volat zpět. A nebudou nás jen volat zpět, budou na nás volat, že s námi není něco v pořádku, jak jsme je zradili, že jsme následovali své srdce a ne jejich rady, a my půjdeme dál a necháme jim na cestě znamení, aby to dobře zvladli, až to bude čekat je. A v tom je to správné umění. Takže pokud v životě právě procházíte nelehkým obdobím, nemusí to být proto, že se neumíte milovat tak dobře jako vaše uvědomělé kamarádky, ale možná jste právě vykročily na cestu, zatímco ony se na ni ještě nevydaly a radí vám v iluzi jejich ega, že tomu lépe rozumí.

I cesta ale může být zábava a čím více si na ni budete jistější, zjistíte, že do těch kopců se nemusíte ,,škrábat“, ale že se dají i vyjet lanovkou a ještě se při tom můžete kochat výhledy. Je to vždy jen a jen o přístupu.

Chcete se více dozvědět o tom, zda už jste na svou cestu vykročili a kde se na ní právě nacházíte? Ať už se nacházíte v jakékoli fázi vašeho života, moc ráda vám pomohu, stačí mě jen kontaktovat.